Narozdíl od loňska to byla letos plnotučná dvacítka.

Do Olomouce jsem si tentokrát přivezl tři fanoušky (ženu a děti), což evidentně přispělo ke zlepšení, nicméně na 1:59:59 to nestačilo. Možná, kdybych probíhal občerstvovačky, nekoukal po běžkyních okolo a makal pořádně i do kopců, tak snad.

Jinak na začátku jsem se držel skupinky Káťa-Dáša z Dailymile a v sadech jsem jim dokonce kousíček utekl. Holky pak ale nasadily evil-tempo a já si už jen smutně prohlížel jejich mizející trenýrky 🙂 Atmosféra kolem trati byla fantastická. Lidé fandili, nastavovali ruce na plácání, někteří i z oken a balkonů (to fandění, ne ty ruce). Občerstvovačky fungovaly na jedničku, tentokrát jsem využil i houbičky a to tak, že jsem doběhl totálně promočený.

Potěšilo mě, že kromě kopečků nahoru jsem se držel pořád aktuální rychlosti pod 6 min/km (z kopců i pod pět). Kopečky dolů jsem sbíhal hodně rychle s tím, že tady naberu čas.

Ze zajímavostí na trati: dívčina, která zřejmě usnula v solárku. Chvilku jsem si myslel, že je zamaskovaná za Keňanku, aby jí to líp běželo. Na 14. kilometru křísili nějakého zvracejícího nebožáka, který asi nedodržel pitný režim. Smutné. Na 15. kilometru jsem si všiml kus předemnou holky od pasu nahoru štíhlounké, ale v minikraťáskách a se zadkem velikosti… no opravdu hodně hodně velkým a při každém kroku se třesoucím, jako když mlátíte pěstí do stolu, na kterém je vejce v aspiku. Říkám si „Cha, tebe musím předběhnout!“. No houbeles. Nevím, na čem frčela, ale trvalo mi to až do 18. kilometru. Na 18. kilometru jsem si řekl, že nohy už stejně nebudu potřebovat a nasadil jsem skoro finálové tempo. Dělalo mi hodně dobře, jak jsem předbíhal lidi, jejichž záda jsem už před časem viděl. Na 19. kilometru mě doběhl stařík – odhadem tak 70 – a snažil se mě předběhnout. „Cha! Zapomeň!“. Snažil jsem se mu stačit tak 2 minuty a pak jsem to vzdal. Pohled na hodinky ukázal, že musel fičet něco pod 4. Zbytek trati už jsem si vychutnával předbíhání a jakmile jsem vběhl na proslulé olomoucké kostky, rozpálil jsem to a na modrém koberci dal takovou patnáctku spoluobčanů za mohutného povzbuzování mých přivezených fanoušků.

Potěšil Dominik, který natočil můj doběh. Potěšila Terezka, která prohlásila, že kdyby věděla, že je to taková zábava, bude chodit častěji 🙂

Pokud bych to měl srovnat s Prahou, tak i když to byly narozdíl od ní dva stejné okruhy, Olomouc se mi běžela víc pohodověji.

Rozdíl mezi garminovým časem 2:04 a oficiálním časem 2:06 je dán dokonalou chvilkou v Johnny budce. Podobně jako v Praze jsem to nesl od startu až na 9. kilometr.

A jako vždy výsledek v číslech:

• 1788. místo z celkového počtu doběhnuvších 2478 lidí,
• 1493. místo ze 1852 chlapů a
• 140. místo ze 174 chlapů v kategorii 40 až 49 let

Fotky z akce