27.9.2012 to bude rok, co jsem začal běhat. Skoro ještě cítím to píchání v boku, které se ozvalo zhruba po dvoustech uběhnutých metrech. Pamatuju si jako dneska, jak jsem si před vyběhnutím říkal „Tak… zaběhnu si někam do středu Komenského parku a uvidím“. Do středu parku to bylo, ale Husova, který byl tehdy od baráku nějakých 100 metrů, a už jsem si říkal, že se vrátím.

Od té doby se mnohé změnilo. 5 kilometrů už mě nevyšťaví. Ani po desítce se druhý den neplazím do práce po čtyřech. Mám za sebou jeden závod a přihlásil jsem se na další ročník. A hlavně: běhání mě pořád baví a když se stane, že mám delší pauzu, jako například zrovna teď – 3 týdny – tak mi to chybí a o to větší zážitek to pak je.

K včerejšímu dni jsem uběhl 769 km.

27.9.2012 to bude rok. Chtělo by to nějaké pěkné kulaté číslo k tomu výročí.

Co takhle 1000 km?

Zbývá 24 dní, což znamená uběhnout v průměru 9,6 km denně…

Asi mám před sebou výzvu…

Držte mi palce! Děkuji.

P.S.: Dík Janu Vančurovi, že mi tenkrát v začátcích doporučil server dailymile.com (mnou přezdívaný „fejsbuk pro běžce“). Místní komunita dokáže zázraky. Když má člověk zrovna krizi a nechce se mu ven, stačí si přečíst pár posledních příspěvků a tkaničky se vážou samy.

Aktualizováno 12.9.2012:

Vzhledem k zdravotnímu problému s pravou holení, který popisuju tady, se bohužel tisícovky k výročí nedočkám. Pokud vše půjde podle plánu, dám si týden volno a zkusím překročit po pěti kilometrech alespoň 900 km. Mrzí mě to, ale nenadělám nic.

Aktualizováno podruhé 18.9.2012

Tak ne. Ani po týdnu to pořádně nejde. Co se dá dělat. Snad příště…