Ten kluk jednou někde zapomene hlavu (v klidu, Edo 😉

Už jsme si zvykli, že párkrát týdně přijde ze školy a marně hledá v pouzdře pero, případně v aktovce papuče. Holt, úděl géniú (od čtyř a půl let čte, od necelých pěti let hraje šachy). Dnes mě ovšem překvapil. Vracel jsem se z práce a Téčko i Déčko už mě čekali před domem. Letmým pohledem jsem zjistil, že bunda, kterou jsem mu navlékl ráno, protože bylo chladno, nebyla ani na svém místě, ani v ruce, případně ani nikde jinde. Na můj dotaz „Malý, kde máš bundu??“ se zatvářil jako Julius Satinský na dotaz „Kde máš Matýska?“ a pronesl udiveně: „Jakou bundu???“ Zpětnou analýzou jsme došli k závěru, že při odchodu z družiny ji měl pověšenou vzadu na aktovce, ovšem při příchodu už mohla být kdovíkde. Škola není daleko a tak jsem je oba nechal doma s poučením, že jsem hned zpátky (za půl hodiny jsem měl oba odvést do kroužku) a vyrazil.

Představa ztracené bundy a následné finanční investice mě asi dost rozhodila. Před vchodem zrovna strkalo jakési děvče nějaký reklamní leták za stěrač mé modré krásky, což nesnáším. Vytrhl jsem leták z pod stěrače a chtěl jej demonstrativně před zraky té dívčiny změnit v barevnou změť, když to děvče proneslo vyděšeným hláskem: „Pane, tohle asi není vaše auto“. Kontrolou délky vozu jsem pochopil, že se snažím bránit před nájezdem reklamních agentur Fabii kombi, kdežto moje krátká stojí za rohem. Navíc nešlo o reklamní leták, ale o vzkaz napsaný děvčetem na jakýsi prospekt, pro majitele vozu – zřejmě příbuzné nebo známé. Cosi jsem zamumlal a nechal překvapené děvče stát s otevřenou pusou. Bunda samozřejmě byla v družině.

Jo, někdy si člověk připadá jako idiot…