Rok před mým narozením natočili japonští filmaři „katastrofický“ (dle jejich nejupřímnějšího mínění) film Gappa. Když mi bylo něco kolem dvanacti, usoudili rudí khmérové v čele Ústředního výboru, že se jedná o dílo, které nemůže uškodit semknutosti našeho pracujícího lidu při budování socialismu pod vedením komunistické strany (bože, to byly kydy…) a tak se Gappa dostala do kin. Tehdy jsem ji v krátkém časovém sledu viděl asi čtyřikrát. Stačilo si odpustit větší svačinku v podobě deseti rohlíku a čtyři koruny na lístek do kina byly hned – dnes bych si musel odpustit několik obědů pro celou rodinu. Pamatuju se, jak jsem se děsil dvou zelených očí pod hladinou moře, jak jsem trpěl spolu s oběma příšerami, na které útočili ti zlí japonci pomocí ultrazvuku, jak jsem byl nadšen z jejich létání a jak jsem pak večer usínal a zdálo se mi, jak Gappa zaútočila na Ostravu 🙂

V sobotu jsme s mou drahou polovičkou zabrousili do Levných knih. U pokladny se na mě smála moje přítelkyně z dětství s českým dabingem na DVD za 99 korun. No nekupte to.

Mimochodem, vy kdo si tenhle film pamatujete, taky jste slzeli při závěrečné „romantické“ scéně, jak Gappa otec a Gappa matka učí lítat gappí mládě?