Ráno to vypadalo s počasím podobně jako v Praze na Hervise. 6 stupňů, jak by řekl ostravák „Kosa jak cyp“. Dojeli jsme s kámošem na místo, vyzvedli čísla, převlékli se (ten šílenec jen do krátkého rukávu) a pomalu šli na start. Na startu jsem měl podporu v podobě celé rodiny a na trati pak dvou kámošek, takže začátek fajn.

Vyběhli jsme, já se rozloučil s kámošem a vyrazil obvyklým tempem. Po zhruba kilometru jsem zjistil, že mobil na mě nemluví, takže jsem celou trasu běžel víceméně bez toho, abych věděl, za kolik a jak. No couž, možná to bylo lepší, než se stresovat. První kolo v pohodě. Kochal jsem se okolím, předbíhal docela dost lidí, na sluníčku vyhrnul rukávy, v lese zase stáhnul a celkově to pěkně ubíhalo. Až jsem si říkal jestli jsem to nepřepálil, ale zdálo se, že ne. Kousek po startu jsem si před sebou všiml slečny v minikraťáskách s výraznými růžovými návleky, tak jsem se jí snažil držet a říkal jsem si, že dokud ji uvidím, bude to ok 🙂 Poslední úsek před koncem prvního okruhu je mírně z kopce a po asfaltu, tam se to dobře předbíhalo.

Druhé kolo, druhá půlka gelu, voda a pokračujem. Jak zabral gel, jakoby mi někdo zapnul nějaké turbo. Zdálo se mi, že letím. Asi na 10. kilometru mě doběhla kolegyně z práce a kus jsme běželi spolu. Na otočce pak zrychlila a potkal jsem ji zase až v cíli. Nejvíc mě motivovali běžci, které jsem třeba doběhl a slyšel, jak rychle a těžce dýchají. Přitom já dýchal jako do prudších schodů. Škoda, že jsem neměl pás, zajímal by mě tep.

Druhé kolo skončilo, já se na startu díval po rodince a nic. Na začátku třetího přišla trošku krize. Nohy jakoby ztěžkly, nevím, jestli zimou, nebo tou vzdáleností. Zdálo se mi, že běžím jak o dvacet kilo těžší. Pak jsem našel v kapse ještě dva zapomenuté hroznové cukry a zas se běželo o něco lépe. Dvakrát jsem potkal v protisměru kolegu. Na poslední otočce jsem doběhl poláka s culíkem (nejprve jsem si myslel, že je to žena, ale to by musela trávit v posilovně hodně času) a zbytek trasy jsme se střídavě předbíhali. Nakonec to asi 2 kilometry před koncem vzdal a běžel si svým tempem. Asi kilometr před koncem jsem v dálce před sebou zahlédl růžové návleky. Ha! Výzva! Dal jsem ji 🙂

V cíli jsem překvapil rodinu, která mě tak brzy nečekala 🙂 a sebe při pohledu na cílový displej s časem 1:54:54. Osobáček padl, zlepšení proti Olomouci o pro mě neuvěřitelných 10 minut.

Skvělé to bylo! Takže další cíl? Desítka za 50?

A ještě trocha statistiky:

• 132. místo z 200 celkově
• 29. místo z 38 v kategorii 40 – 49 let
• 118. místo z mužů

Výsledková listina