Úkol zněl jasně: když mě předběhne Miloš Škorpil coby vodič na 2 hodiny 30 minut, balím to a skočím do Vltavy. Naštěstí jsem ho viděl jen na startu v koridoru K.

Hodinu před startem jsme se sešli se spoluběžci s dailymile.com na společnou fotku.

Čekání na start bylo kruté. Hopsání moc nepomáhalo. 20 minut před startem jsem lupnul carbosnack, zapil zbytkem ionťáku, čekal a obdivoval některé šílence v kraťasech a tričku s krátkým rukávem.

Vltavu jsem skoro neslyšel, protože než jsme se davově rozešli, byla půlka pryč. Přišlo mi to chvilku jako nějaká demonstrace, jak jsme se tak pomalu sunuli skoro tělo na tělo ke startovni bráně. 🙂

První krize přišla na 1. kilometru. To jsem zjistil, že dvě návštěvy WC v krátkém sledu před startem byly málo (zhruba 5 km jsem pak dumal, kam si odložit). Na druhém kilometru jsem předběhl černocha (nic proti černochům, ale v běhu je pro mě každý černoch keňan), což mi zvedlo náladu, než jsem si všiml, že ma tak 15 kilo nadváhy, takže to bude zřejme Čech jak poleno – knedlíkově-pivní choroba. Prvnich 10 km se mi beželo parádně volně. Jakoby mě někdo poponášel. Občas jsem předběhl pár lidí, občas omrkl nějaký šikovný dívčí zadeček (a zapomněl sledovat průměrné časy). Na 5. km byly konečně tojtojky hned za občerstvovačkou – a že už teda bylo načase! Pak se to zase pěkně rozběhlo. Z kopečků jsem nabíral rychlost, abych nahnal čas, do kopečků jsem šlapal jako stroj bez přerušení. Jediné tři přechody do chůze byly na občerstvovačkách.

Vcelku demotivující bylo, když jsem probíhal desítkou a Eritrejec zrovna fasoval volkswágna 🙂

Po desítce jsem si v duchu řekl, že už jenom půlka a zase se to rozběhlo podezřele pěkně. Vážně jsem si to užíval. Udržoval jsem průměr okolo 6 minut na kilometr a cítil se skvěle. Dokonce jsem se stačil kochat okolim. Na 12. km jsem potkal skutečného gayrunnera. Chlápek lehce pod padesát, odhadem tak 95 kilo a bežel přesně jak podle příručky „Jak běhat jako gay“ 🙂

Před občerstvovačkou na 15. km jsem lupnul druhý carbosnack, zapil a opět doběhl a předběhl červeného dědečka, s kterým jsem se předháněl už několikrát. Tuším, že za 15. km byl nějaký shluk lidí a moderátor hlásil čísla. Zeptal jsem se v běhu stojící dobrovolnice jestli jde o tombolu. Ten výraz bych vám přál vidět 🙂 Byly to předávky štafety.

Okolo 16. km přišla menší krize, kdy se mi zdálo, že mám překroucené obě ponožky a snažil jsem se to za běhu opravit. Palci u nohou. V botách. Eh…

Těsně před Těšnovským tunelem jsem dle rady Miloše Škorpila začal lehce zrychlovat, ale bylo to ještě daleko, takže mi to vydrželo tak kilometr. Pak jsem lehce zpomalil a nasadil zase až za značkou 20 km.

Za 20. km ležel na zemi běžec zabalený do termofolie a obklopený policisty. V duchu jsem ho politoval…

Červeného dědečka jsem vzal hned za dvacítkou a finiš zhruba půlkilometru před posledním mostem si vychutnal až k cílové bráně. V duchu jsem si odmazal všechny ostatní, takže jsem tenhle závod vyhrál 🙂

A ještě k tomu obrázku: já vím, že ta medaile je jen za účast, ale když si vzpomenu na toho otylého chlapečka líného dělat cokoli, co zavánělo pohybem, tak jsem na sebe za ten rok a půl běhání hodně hrdý.

Stejně jako vloni na prvním čtvrtmaratonu musím říct, že když se to vezme kolem a kolem, tak

• 7623. místo z 8762 lidí celkově, kteří závod dokončili,
• 5920. místo z 6503 chlapů a hlavně
• 573. místo z 634 chlapů v kategorii do 45 let je vcelku fajn 

Online výsledovka

Fotky z akce (foceno iPhone 4S)

Náhledové fotky studia marathon-photos.com (16 kousků – na jedné předbíhám keňana 😉 )