Dal jsem Velké přečíst všechny čtyři své literární výpotky, což ji zdá se ovlivnilo, protože předvčerem zasedla k počítači a během hodiny napsala krátkou povídku, kterou s jejím svolením zde publikuji.

Hltači lidstva

1. kapitola

Příšera útočí

„CRRRRRRRRRRRRRRRRRRRR!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“
„Zatracenej budík!“ promluví rozespalá Mary.
Pro Mary začíná normální nudný den. První odvést děti do školy, pak do práce, přivést děti ze školy a potom žehlit, vařit, pracovat a pak si s Petrem popovídat většinou o věcech, které ji vůbec nezajímají. „Petře?“ zeptá se Mary. Ticho. Přece obvykle spolu vstávají a snídají. „Petře!!!“ zvýší hlas. Nic. Ticho jak v hrobě.

Co se děje ksakru? Vyleze z postele a nasazuje si papuče. Otevře dveře ložnice a kráčí do dětského pokoje probudit Kláru s Tomáškem. Je teprve v polovině cesty, když tu náhle uslyší: „AAAAAAAA!!! Mamí tatí pomoc. Mamín…“ a je ticho. Mary propadá panice a běží do dětského pokoje. Když otevře dveře pokojíčku, z hrdla se jí vydere pouze:
„AAAAAAAAAAAA!!!!!!!!!!“ a padá na zem.
V pokoji je příšera, plno krve, Petr s rozbitou hlavou a Tomášek pláče v koutě s řeznou ranou na noze. Ale to není nic proti tomu co vidí u Klárčiny postele. Příšera se sklání nad Klárkou, která drží plyšového medvídka a třese se jak osika a chystá se na ni zaútočit. Mary se zvedne, chytne hokejku od Tomáška a začne příšeru mlátit. Příšera se otočí a když se Mary chystá znovu zaútočit, zmizí.

—
2. kapitola

Osud Klárky

„Petře, Tomášku, Klár…Klárko! Co se to s tebou děje?!?!“.
A opravdu. Ta příšera na Klárku něco přenesla, protože Klárka se začala pomalu měnit v monstrum, jaké před chvílí viděla, ale v holčičím podání. Začala se zvětšovat, začaly jí růst chlupy, drápy a z pusy tesáky. Její nos připomínal prasečí a z pusy jí kapaly sliny. Než se Mary vzpamatovala, příšera Klárka vyběhla z pokoje do chodby ke dveřím a už jí z okna viděli, jak běží do lesa. Pak Mary omdlela.
Vzbudila se až v nemocnici. Alespoň si myslela, že je v nemocnici. Bílá lůžka, stěny, stoly, dveře. Jen ji zarazilo, že tu nikdo není. Chtěla vstát, ale nešlo to. Jakoby neviditelný provaz jí v tom bránil. Tak si znovu lehla a začala se rozpomínat, co se stalo. Nemohla si však na nic vzpomenout. Kde je asi Petr, Tomík a Klárka? Ano!!! Klárka! Je proměněna v příšeru! Kde to jsem? Kde je Petr a Tom a co je s chuděrou Klárkou? Začalo se šeřit a znavená Mary začala podřimovat, až usnula úplně. Náhle se vzbudila. Nevěděla kolik asi je, ale nespala dlouho. Nebyla ještě úplná tma.
„Co mě vzbudilo, co mě to asi vzbudilo?“
A pak si to uvědomila, nebyla v místnosti sama!

—
3. kapitola

Planeta žroutů lidí

V šeru viděla postavu. Neviděla, jak vypadá, ale obrys a chůze… To je jedna z těch příšer, které přeměnily ubohou Klárku! A já jsem asi na jejich základně nebo co! Zatraceně! Mary nepřestávala sledovat příšeru. Měla pocit, že si ta příšera pobrukuje: “ Maeachi maeacho…“
O-zone! Nejoblíbenější skupina Tomáška. Při slovu „Tomáška“ si zase vzpoměla na to, jak uboze na tom je.
„Petře!“ zašeptala.
„Tomášku – Klárko. Ani nevíte, jak moc si přeju, aby to byl jen sen.“
Náhle do místnosti vstoupila další příšera.
„Fgbjdm hf sdujh POLKU fksks O-zone jysy, djsyj sdwz?“ zachroptěla příšera, která vešla. Druhá příšera vydala prapodivný zvuk, podle Mary to byl smích. A už se obě příšery řehtají: „CHraa chraaaa chra chraaaa…“ Smály se ještě dlouho a Mary myslela, že snad ohluchne, když tu náhle smích utichl. Mary slyšela, jak si něco šeptají a pak… Zmizely. Mary se rozklepala strachy a náhle uslyšela chraplavý hlas:
“ Jsi na PLANETĚ ŽROUTŮ LIDÍ!“

—
4. kapitola

Mary nachází Kláru

„Kde že to jsem?“ ptala se toho tajemného hlasu Mary.
„Na planetě žroutů lidí!!!!!!“ zařval ten hlas.
„Jak jsem se sem dostala?“ ptala se Mary.
„No,“ začal ten hlas „dnes ráno jsme k vám poslaly Dawera, jednoho z milionu příšer, které zde žijou. Přišel oknem, kde spali ti malí spratci. Tvůj muž šel ale zrovna na záchod a tak zaslechl šramot z pokoje a vtrhl tam. Dawer ho ale hodil na zeď a tak se tvůj muž, myslím, že mu říkáš Pentle nebo jak, tak tedy Pentle rozplácl o zeď a rozbil si tak palici. Toho Tobáška Dawer přehlédl a ten strašpytel se rozbrečel. Ta dívka Klamka, nebo Kámka, sakra jak se jmenuje?!!!!!!!!!!!!!!!?!“ zařval neznamý.
„Klárka.“ pípla Mary.
„Takže Klárka se mezitím probrala a začala řvát -AAAAAAAAAAA!!! Mamí tatí pomoc! Mamin…-, ale nedořekla – Dawer ji vrazil pohlavek. Rozbulila se a klepala se jak osika. Dawer ji vrazil injekci a pak už si přiběhla ty. Dawer unikl a Klárka se změnila.“
„A kde je Klárka ted? Můžu jí vidět?“
„Je tady na naší planetě, ale už není Klárka. Je ted Drtička Khfseuh.“
„Drtička Khesul, jak že to bylo?“ Odpovědi se však už nedočkala.
„AARGH!!!“ někdo zařval.
„Uaaa! Kdo je?“ vykoktala zděšená Mary.
„ARGH. To sem á Bmabmiko, Káka.“
A Mary už vidí, kdo to je. Klárka proměněná v příšeru.

—
5. kapitola

Šťastný návrat

„Klárko. Jak se dostaneme domu?“ zeptá se hloupě Mary.
„Nebím bmabiko.“ a obě se rozplakaly.
„TO CO NENáVIDíM NEJVíC JE PLáč!“ ozve se ten tajemný hlas.
„POŠLU VÁS DOMŮ, ALE NA TENTO DEN ZAPOMENETE. PENTLE NEBO PETRE? NO PROSTĚ CELÉ VAŠÍ RODINĚ SE OMLOUVÁM. TRPÍME TEĎ NAPADENÍM ZLÝCH OBLUD Z KMENE ASH ASH A KDYŽ MY TRPÍME A NĚKDO JE ŠTASTNÝ, VEZMEME MU RADOST A DÁME MU SMUTEK.“
A najednou se to s Klárkou a Mary začalo točit a najednou… „CRRRRRRRRRRRRRR!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“
„Zatracenej budík!“ promluví rozespalá Mary.
„Petře?“
Ticho.
„Petře!!!“
To je divné, řekne si Mary. Tohle už jsem někdy zažila.
„Baf!!!“ ozve se Petr, Tom a … no přece Klárka!