Víceméně ano. Ve středu zavoláte na Oskarlinku, kde se po deseti minutách proklikávání různých voleb konečně dostanete k hlášce „Nyní vás spojuji s operátorem…“. Živá osoba ženského pohlaví vás ubezpečí, že přepnutí je bezplatné, je realizováno do tří pracovních dnů a zpět na „Odepiš“ už pak nelze přepnout. Poděkujete a těšíte se, jak se za tři dny zklidní vaše zjitřelá mysl. Jedno z dítek teď nosí mobil sebou prakticky pořád a přece jen, raději si nechat ukrást „Oskartu“, ze které zlodějíček provolá dvě stovky a pak ji zahodí (mezitím mu ji stihnete zablokovat), než přijít odpoledne domů, vyslechnout si větu „Kde mám ten mobil? Dopoledne tu ještě byl?“, dotazem u Oskara zjistit, že jste volal několik hodin do několika zemí a zbytek života pak splácet částku několika desítek, či stovek tisíc.

V pátek se pořád nic neděje a tak zkusíte znovu Oskarlinku. Živá osoba mužského pohlaví vám sdělí, že to není tak jednoduché a že to opravdu bude až třetí pracovní den, tedy v pondělí. V pondělí ráno netrpělivě zkoušíte mobil, ale něco není jak má být. Dotazem na infolince zjistíte, že se to asi nepovedlo, za což se vám po pěti minutách telefonicky omluví a sdělí, že teď už je to přepnuté a stačí jen aktivovat a dobít kuponem (nejnižší hodnota 500,- korun). Na co mám GSM banking, že? Jenže ouha. Dle informace to první den aktivace lze opravdu jen kuponem. Nabít dítěti mobil na 500 korun je sice fajn, ale raději dávám přednost nižší částce (250,- korun) a čekám do pondělní půlnoci, kdy už by to mělo jít dobít dalšími způsoby. Jsem tak naivní?

Samozřejmě, že jsme mohl jít spát klidně už v deset. Dopoledne už lehce rozezlen volám na Oskarlinku, kde mi živá osoba neurčitého pohlaví sděluje, že by to již sice mělo jít, ale že tu měli případy, kdy dobití jiným způsobem, než kuponem se podařilo třetí a dokonce i pátý den. Nestačím se divit. Řídí jim to tam počítačový program, nebo nějaký šaman? Ke konci mu/jí již nerozumím, protože jeho hlas mění tóninu a kadenci slov, aby ze mě udělal opět spokojeného zákazníka. Zavěšuji a vzpomínám, jak snadné bylo kdysi přepnout z „Oskarty“ na „Odepiš“ (otázka dvou dnů). Samozřejmě, ty zbytečné SMS zprávy přes GSM banking, kdy jsem zkoušel dobít nedobitelnou neaktivovanou neoskartu a systém mi tvrdošijně vracel hlášení, že „Toto číslo neexistuje“ mi nikdo nevrátí. Opět čekám do půlnoci, ale milosrdný spánek zahaluje mé vědomí dříve…

Ve středu ráno (po týdnu od vznesení požadavku) se telefon konečně tváří jako aktivovaná nedobitá „Oskarta“. Dobíjím v nejbližším bankomatu a konečně mé oko spokojeně spočine na hlášení „Zůstatek vašeho účtu je 250,- Kč“.

Jak snadné, milý Watsone, není-liž pravda…