Velká si dnes hrála na elektronické samohrajce, kterou máme půjčenou od kolegy (jestli to brzy nevrátím, asi mě prokleje 🙂 a protože se jí obzvlášť dařilo, chtěla vyzkoušet svůj hudební sluch tím, že já zahraju nějaký tón a ona bude hádat, o jakou notu jde. Jakmile Dominik zaslechl, že v obýváku probíhá nějaké testování, hned dorazil a s ním přišla i nevyřčená pyšná věta „Dva roky už chodím na flétnu a Velká ne, takže to musím poznat lépe“. Zahrál jsem obligátní „Cé“ a sdělil oběma, že tohle je „Cé“, aby se měli od čeho odrazit. Pak jsem zahrál „A“, načež Velká řekla „G“ a Dominik nás všechny uzemnil vážně proneseným „I“. Pro hudební nevzdělance připomínám, že stupnice se skládá z tónů C, D, E, F, G, A a H 🙂

Doplněno
Aby snad někdo nenabyl dojmu, že Dominik se v hudební škole za ty dva roky nic nenaučil, musím přidat jednu příhodu z nedávné doby. Před barák nám zajíždí takové to hrací auto se zmrzlinou (firma Family Frost). Jen tak jsem mu řekl, jestli by poznal noty té sedmitónové melodie, kterou vždycky řidič ohlašuje obyvatelstvu příjezd. Na chvilku se zamyslel a v pohodě oznámil: „Cé E Dé eF E Gé Cé“.