Včera mi bylo třicetpět. Napsané to vypadá ještě hůř, než to ve skutečnosti je.
T-Ř-I-C-E-T-P-Ě-T.
Zní to jako zvuk pomalu otevíraných dveří hrobky. Kdo by snad pojal podezření, že z toho na mně padá deprese, ten se určitě plete. Díky všem za mejlová a sms přání. Jak těm ohleduplnějším, kteří to děsné číslo neuvedli, tak těm kteří ho lehce upravili směrem dolů.

Toho jedince, který mi popřál slovy „Vítej do středního věku“ pověsit pět metrů vysoko a polit dehtem 🙂