Kdysi jsem nějakým nedopatřením shlédl film Pánská jízda. Na dlouhou dobu se pro mě stal nejblbějším českým filmem. Památná scéna, kdy z lednice vyšlehne plamen, nedala dlouho mému technickému duchu spát. Po prodiskutování s několika známými jsem usoudil, že jsem divný, protože většině se tato „rodinná komedie“ líbila. Inu co, přátelé si člověk nevybírá…

Prosím tuš! Panská jízda je smetena z pomyslného trůnu. V sobotu jsem udělal tu chybu, že jsem s Pavlou, miskou oliv, talířkem lososa, hermelínu a lahvinkou modrého portugalu zasedl před kouzelnou skříňku a vytáhl z archivu na pevném disku našeho DVD přehrávače perlu s názvem Doblba. Už to, že jsem místo Přehrát dal omylem Vymazat, mě mělo varovat. Ty lahvinky měly být minimálně dvě.

V kostce pro případné budoucí diváky (případně pro rozpoutání plamenné diskuse): Dušek – zoufalý, Krobotová – s permanentně naštvaným výrazem, se kterým si nevěděla rady, Duškův skutečný otec neherec – tohle snad ani nešlo nazvat přehráváním, Čtvrtníček – ty nejlepší výrazy z České sody, malá Vachlerová – „tatínku, já chci hrát ve filmu a chci a chci a chci!!!“. Příběh o ničem, herecké výkony děs a hrůza. Jediný, kdo se snažil, ale vůbec nezapadl do celkového vyznění filmu, byl Duškův bratr (Hare Kršna).

Celkový dojem: jít na to do kina, tak tu vstupenku vzteky posvačím.

Já to prostě ze sebe musel dostat.