Pamatujete Rubikovu kostku? Za dob hluboké totality to byl fenomén. To se jednou jeden maďarský soudruh jménem Ernő Rubik rozhodl, že už ho nebaví sochání a architektura a vymyslel tuhle šílenost. My děti z chudších rodin jsme jen závistivě okukovali tu barevnou věc v rukách spolužáků. V televizi dokonce běželo nějaké mistrovství republiky, kde rekord byl tuším něco okolo půl minuty. Ve VTM vyšel návod, který jsem nedočkavě schroupal a poctivě trénoval na zapůjčeném šestistěnu tak dlouho, až se mi dostal do krve. A to tak hluboko, že ho znám až doteď a jakýkoli pokus o naučení se nějakých modernějších algoritmů u mě vychází vniveč.

Nedávno na akci, o které jsem už psal, se mi dostala po delší době do rukou ona barevná zabavka (originál z Maďarska) a jak jsem si tak hrál a snažil se pokořit svůj osobní rekord, který činí 2 minuty a 15 sekund, napadla mě geniální myšlenka. Dokázal už někdo složit kostku jednou rukou? Času bylo dost a tak jsem zkoušel a zkoušel a světe div se – ono to šlo. A když už to levou nudilo, zkoušel jsem to i pravou. Tam to bylo o něco pomalejší, ale výsledek se po chvíli taky dostavil.

Od nadšení nebylo daleko k myšlence, že takováto akce by měla být zaznamenána a ve formě videa na youtube.com na věky vryta do análů internetu. I učinil jsem tak. Poznámka k natáčení: skutečnou zkouškou trpělivosti je, když při skládání posledních dvou kostiček spletete tah, nebo když vám při poslední vrstvě kostka vypadne z ruky – ano, natáčelo se celkem třikrát po několika neúspěšných pokusech. Nicméně nebylo ublíženo žádnému živému tvorovi a žádná keramika, ani porcelán nezašel na úbytě. (Celá akce trvala okolo 15 minut, ale výsledek jsem zrychlil, aby se případní diváci nenudili 😉

Chvíli po publikování videa mi probleskla hlavou myšlenka, zda stejný nápad už neměl někdo jiný. Proklatý gúugl, že raději nemlčel.

Inu, takhle to dělají opravdoví mistři. Holt STS Chvojkovice Brod. No, zřejmě slušnej oddíl…