Není tajemstvím, že jsem si ještě za vlády rudých khmérů odsloužil necelé dva roky ve vojenském útvaru v Karlových Varech. Nebyly to rozhodně prázdniny, ale čas smyl to špatné a zůstaly jen vzpomínky. Zhruba před šesti lety jsem se zastavil ve Varech s rodinkou a protože ve mě hlodal červík vzpomínáček, zajeli jsme i na to místo naproti dostihovému závodišti. Pořád tam stála. Zarostlá plevelem, s velkým zašedlým nápisem „Nevstupovat, objekt střežen psy!“. Nutkání přelézt ten plot, prodrat se houštím až k jedné z budov, před kterými byl kdysi vodotrysk a stanout na prahu místnosti, kde jsem strávil dobré i zlé, ve mě zaplašili rodinní příslušníci se slovy „Nikam! Sežere tě pes!“. Žádné psy sice za plotem nebylo vidět, ale vzpomenuv si na přísloví „Pes, který štěká nekouše“, raději jsem ustoupil hrozící většině.

Letos jsme se tam vypravili s rodinkou znovu. Po příjemné procházce kolonádou, popíjení léčivých pramenů a slalomem mezi návštěvníky filmového festivalu jsme se vydali směrem na Dvory. Já pevně rozhodnut tentokrát se nenechat ukecat a ten plot přelézt. Už když jsem viděl kruhový objezd na místě, kde jsem stával na zastávce cestou na vycházky, jsem znejistěl. Při přejezdu mostu se mi naskytnul nečekaný pohled.

Místo kasáren – Interspar. Místo Army – parkoviště. Místo plotu, přes který jsem „zdrhal“ – spousta plevele. Místo autoparku – dětské hřiště. Marně jsem bloumal a hledal alespoň stopu po původním osídlení. Některé ploty už nepřelezeš… Pejdž daun…

Poznámka: čte to tu nějaký karlovarák, který by mi poskytl nějaké informace o tom, kdy kasárna ve Dvorech zbourali a kdy tam postavili ten ráj konzumu?