Podtitul zněl „Čerstvý balkánský vítr z Francie“. Hráli v sedmi hráčích s následujícím obsazením: 2 tuby, 1 heligon, 1 tahací harmonika, 1 trubka, 1 saxofon/klarinet a bubeník, prostě sestava jak na dechovku, ale když začli, to by naši důchodci asi nerozdýchali 🙂 Lehce to připomínalo hudbu z filmu Černá kočka, bílý kocour, ale neznělo to tak cikánsky. Některé písně byly bulharské, některé turecké. Hudebníci jsou z bývalé Jugoslávie, nyní pobývající ve Francii. Hráli v malém klubu, mohlo tam být tak 70 lidí. Seděli jsme vzadu a měli jsme dobrý výhled. Hráli jak o život skoro 2 hodiny, ve většině písniček jsem se marně snažil dopočítat v jakémže taktu to vlastně hrají. Hudebně zdatným prozradím, že ve čtyřčtvrťovém hráli tak dvě tři:-)

Když skončili, lidi pořád tleskali a pískali, tak po chvilce přišli a s nástroji seskočili z pódia mezi posluchače hráli mezi nimi (bez zesilovačů, ale znělo to stejně skvěle).

Hráli bez not (absolutně nechápu jak se takový nářez dá naučit zpaměti), pauzy byly minimální, písně na sebe navazovaly, fakt to bylo bezvadné.
Oficiální stránka skupiny Slonovski bal a tady jedna hudební ukázka.