Hornická desítka
Druhý závod v tomhle týdnu jsem zpočátku neviděl moc pozitivně. Do Frýdku mě doprovodila celá rodina, vyzvedl jsem si číslo a šli jsme na oběd. Chvilku po druhé jsme pak dorazili znovu na místo startu, pozdravil jsem se s Rungo borci a zkusil se rozklusat, protože mi byla lidově řečeno kosa jak cyp. Ve tři hodiny se dav zhruba 750 lidí dal do pohybu. Asi po kilometru jsem pochopil, že si nesu něco navíc. Ten sojový kmen snězený třičtvrtě hodiny před závodem mě tlačil první i druhé kolo. Velká chyba. Druhé kolo jsem dokonce uvažoval, že si někde odložím. Ve druhém kole mě předbíhalo poměrně dost lidí, ale podle hodinek jsem i tak byl na svůj obvyklý průměr docela rychlý.
Závod jsem si užíval, kochal se okolím i sledováním zajímavých běžeckých stylů některých jedinců. Trošku mě zamrzelo, že mě předběhl člověk, který běžel stylem „Zombie apokalypsa“. Vážně! Napadal na jednu nohu, byl lehce nahrbený a přesto byl sakra rychlejší než já. Pak mě na cyklostezce u řeky předběhl odhadem tak pětadevadesátikilový pivní týpek. To už mě lehce rozhodilo.
Každé kolo mi fandila rodinka včetně 77 leté babičky. Terka opět fotila, za což jsem jí moc vděčný.
Před zatáčkou do parku jsem potkal Petra z Kubánkova, který mohutně fandil a zhruba 300 metrů před cílem mě vyhecoval ke strhujícími finiši, kdy jsem předběhl snad pět lidí. Díky! Doufám, že to někdo točil. Pohled na hodinky byl pro mě neuvěřitelný – 48,57. Nevím, co se děje. Možná umírám 🙂
Jinak celkově:
- 432. ze 749 doběhnuvších,
- a 51.ze 76 chlapů v kategorii do 49 let
Skvělý závod, skvělé tričko, skvělá medaile, příští rok jdu zase.