V pátek si Velká pozvala na zahradu své dvě kamarádky, aby tam společně oslavily úterní narozeniny Velké. Všechny čtyři děti jsme vezli s Pavlou autem na to poklidné místečko na okraji Krásného Pole. Díky bohu, že máme doma jen dva rarachy. Celou cestu jsem litoval, že máme Fabii a ne Lincolna. Zvukotěsná přepážka oddělující řidiče od posádky by se tentokrát mimořádně hodila. Po příjezdu se zahrada změnila v Bradavický zámek, soudě podle pobíhající čtveřice mávající na sebe kousky větví a vykřikující slova jako „Alohomora!“, „Adava Kedavra“, či „Vingardium Leviosa!“. Člověk neznalý literárních výpotků madam Rowlingové by mohl lehce nabýt dojmů, že děti mají jako druhý jazyk namísto angličtiny ve škole latinu. Naštěstí nikdo nebyl proměněn ve zvíře, ani předmět, párky všem chutnaly a krátce po osmé byly nadšené a protestující děti předány kompletní a bez jakékoli újmy rodičům.